Výběr místa pro umístění hnízda probíhá během toku. Na stavbě hnízda se podílí zejména samice, avšak v počátku hnízdění nosí stavební materiál na hnízdo příležitostně i samci, kteří na vybrané místo pro hnízdo často krátce usedají. Výstelku na hnízdo přinášejí rodiče v zobáku nebo v pařátech. Výstelka je tvořena různými druhy trav a bylin, které samice (pár) sbírá na zemi nebo ulamuje. Samice hnízdo průběžně dostavuje a opravuje během inkubace vajec a v době přítomnosti malých mláďat na hnízdě (Poprach et al. 2016). V zemědělské krajině střední Moravy motáci lužní využívali pro umístění hnízd menší půdní bloky (od 6,1 do 97,5 ha, průměr 31,0 ha). V období let 1997–2012 bylo 103 hnízd (67,8 %) situováno do 100 m od okraje pozemku a 49 hnízd (32,2 %) ve vzdálenosti 101–305 m od okraje pozemku (minimálně 11,8 m, maximálně 305 m, průměr 97 m, medián 79 m, n = 152). Nejbližší okraj pozemku s hnízdem byl tvořen polní cestou (98×), asfaltovou silnicí (42×), vodotečí (6×), mezí (3×), lesem (2×) a příkopou (1×). Hnízda byla vzdálena od nejbližší zastavěné části sídla 69,5–1 391 m (průměr 512 m, medián 452 m, n = 150); do 500 m se nacházelo 55,3 % hnízd (n = 83), do 600 m 64 % hnízd (n = 96) a do 700 m 76,7 % hnízd (n = 115) (Poprach et al. 2013).

Před snášením vajec samice neloví, ale vysedávají na hnízdišti a čekají na přílet samců s potravou. V tomto období, kdy se nacházejí krátce před založením snůšky, přebírají potravu od samců na zemi. Snůšky jsou nejčastěji zakládány ve druhé dekádě května. U pozdních snůšek v průběhu června se v některých případech může jednat o náhradní snůšky, avšak je obtížné náhradní snůšky odlišit. Moták lužní snáší jednotlivá vejce v nepravidelných a různě dlouhých intervalech, a to 0–3(5) dnů. Na počátku snůšky jsou vejce čistě bílá a jejich povrch je hladký. V průběhu pokročilé inkubace získávají vejce rozdílné zbarvení v závislosti na klimatických (suché či deštivé počasí) a hnízdních podmínkách (použitý rostlinný materiál pro stavbu hnízda). V období let 1929–1989 byl počet vajec ve snůšce na území České republiky zjištěn u šestnácti hnízd (1× 2, 2× 3, 5× 4, 6× 5, 2× 6 vajec; celkem 70 vajec, průměr 4,38 vejce/hnízdo). V období let 1990–2015 je znám počet vajec u 954 hnízd (55× 2, 225× 3, 381× 4, 252× 5, 32× 6, 8× 7, 1× 9 vajec; celkem 3 826 vajec, průměr 4,01 vejce/hnízdo). Dlouhodobý průměr počtu snesených vajec na hnízdě v České republice je 4,02 (období let 1929–2015, 970 snůšek, 3 896 vajec). Inkubace vajec začíná obvykle od snesení prvního vejce s nesynchronním líhnutím mláďat. Někdy může být inkubace započata až po snesení 2. nebo 3. vejce. Na vejcích sedí výhradně samice. Délka inkubace je 27–34 dní. Čerstvě vylíhlá mláďata jsou slepá, na holé růžové kůži řídce porostlá bělavým prachovým peřím (neoptile), zejména na hlavě. Toto prachové peří bývá čerstvě po vylíhnutí mokré a slepené. V prvních hodinách života mláďata leží bezvládně v hnízdní kotlince. Hlavička je v poměru k tělu velká a mládě ji neudrží vzpřímenou. Ve stáří 12–24 hodin jsou mláďata čilejší a dokážou sedět na běhácích. Mají tmavě zbarvené oči a bílý vaječný zub na špičce černého zobáku. Vylíhlá mláďata jsou k sobě přitulená a většinu dne prospí. Během několika dní reagují na podněty z okolí a brzy instinktivně kálí ven z hnízda. Již jednodenní mláďata (stará 12–24 hodin) se snaží pohybovat na hnízdě. Malá mláďata na přítomnost člověka reagují pozitivně a nebojí se. Od stáří 10 dní však mláďata na přítomnost člověka reagují nedůvěřivě a snaží se uniknout, nebo se obrátí na záda a nastavují běháky, kterými sekají. Ve stáří 10 dní je první bílé prachové peří (neoptile) kompletně nahrazeno za šedobílé prachové peří (mesoptile), které je hustější. Samice je na hnízdě s mláďaty přítomná po dobu 1–2 týdnů a další týden na hnízdě s mláďaty nocuje. Mláďata chrání roztaženými křídly či ocasem před deštěm a slunečními paprsky. Na videozáznamech jsme pozorovali, jak mládě v ranních hodinách vyvrhlo vývržek a samice jej vzápětí uchopila do zobáku a odnesla z hnízda. Samice z hnízda odstraňuje i skořápky z vylíhlých vajec. U odrostlých mláďat, kdy je samice mimo hnízdo, vývržky mláďat na hnízdě zůstávají. V této fázi je hnízdo často pokryté polorozpadlými a od mláďat rozšlapanými vývržky. Ve stáří 29–30 dní jsou mláďata plně opeřená s jednotlivými prachovými pírky především na temeni hlavy, na letkách ve spodní části stvolu jsou stále přítomné toulce. Ve stáří 30 dní mláďata dokážou z hnízda vzlétnout, ale ve většině případů nejsou plně letuschopná a po několika desítkách metrů usedají do okolního porostu. Vzletnosti dosahují ve stáří 31–35 dní v závislosti na jejich hmotnosti. K předávce potravy mláďatům po dosažení jejich vzletnosti dochází stále na zemi a později v letu. Motáci lužní vyvádějí většinou 3–4 (0–6) mláďat. V období let 1937–2015 evidujeme v České republice 1 593 hnízd, u nichž je známo, zda se na nich vylíhla a případně byla vyvedena mláďata. Z uvedeného počtu hnízd se mláďata vylíhla na 1 305 hnízdech (81,9 %; u 288 hnízd došlo ke ztrátě snůšek) a byla vyvedena na 1 118 hnízdech (70,2 %). Z celkového počtu 3 389 snesených vajec v regionech střední a jižní Moravy a Vysočiny (v období let 2000–2015) se mláďata vylíhla ze 77,2 % vajec a celková úspěšnost byla 58,5 %. Nejvyšší ztráty byly zapříčiněny predací vajec (10,8 %) a predací mláďat (8,8 %) (Poprach et al. 2016).

Autor: Karel Poprach