Monotypický druh s evropsko-turkestánským typem rozšířením. Vyskytuje se téměř v celé Evropě, od západu (Portugalsko, Velká Británie) přes střední Sibiř a Kazachstán až na dálný východ (Čína a Mongolsko). Severní hranice hnízdního rozšíření se nachází v boreální zóně Fenoskandinávie ve Finsku a Švédsku (61°N), jižní hranice výskytu je v Turecku, s lokální populací v severní Africe (Tunisko, Maroko). Hnízdní výskyt je nesouvislý a fragmentovaný, hnízdí v 37 evropských zemích, přičemž evropská hnízdní populace vykazuje vysokou genetickou rozmanitost. Je tažný, zimuje ve střední Africe jižně od Sahary, asijská populace zimuje v Indii až po Srí Lanku (Nieboer 1973; Cramp & Simmons 1980; Glutz et al. 1989; del Hoyo et al. 1994; Clarke 1996; Krogulec 1997; Ferguson-Lees & Christie 2001; Rutkowski et al. 2015).

Pro západní část Evropy uvádí del Hoyo et al. (1994) pro rok 1990 asi 7 000 párů. Tucker & Heath (1994) pro období let 1985–1991 odhadují evropskou populaci na 26 000–42 000 párů. Na přelomu 20. a 21. století evropská populace motáka lužního čítala 35 000–65 000 hnízdících párů, z čehož v Rusku hnízdilo 20 000–35 000 párů, v Bělorusku 3 000–5 000 párů, ve Francii 3 800–5 100 párů a ve Španělsku 2 500–10 000 párů (BirdLife International 2004). Krogulec (1997) pro evropskou populaci uvádí odhad 260 000–416 000 hnízdících párů, z nichž 75 % se nachází v Rusku a 15 % na Pyrenejském poloostrově a ve Francii. Současně konstatuje, že početnost motáka lužního se v období let 1970–1990 snížila, v některých oblastech > 50 %. V současnosti je evropská populace odhadována na 54 500–92 200 párů a tvoří 41 % celosvětové populace, odhadované na 133 000–224 500 párů. Populační trend v Evropě není v současnosti znám (BirdLife International 2015). Z Asie podrobnější informace o stavu populace chybí (del Hoyo et al. 1994; Ferguson-Lees & Christie 2001; Terraube et al. 2010).

Autor: Karel Poprach