Určení v terénu

Moták lužní je středně velký štíhlý dravec s delšími užšími křídly a s dlouhým ocasem. Ze čtyř druhů motáků vyskytujících se v České republice je nejštíhlejší. Křídla má na vnějších stranách zúžená. Špici křídla tvoří 7.–9. ruční letka, 6. a 10. ruční letka jsou výrazně kratší a obě dosahují přibližně stejné úrovně. Křídla jsou při lovu mírně zvednutá vzhůru zformovaná do podoby „V“. Tělo je velmi štíhlé s rozšiřující se hrudí. Samice je mírně větší než samec. Délka těla je 43–50 cm, křídla mají rozpětí 97–115 cm, hmotnost samce je 227–305 g a samice 319–445 g.

Dospělý samec

Dospělý samec je menší a štíhlejší než samice. Svou štíhlostí, šedým zbarvením, dlouhými křídly s černými špicemi, lehkostí a dynamikou letu připomíná racka, a to zejména na větší vzdálenost. Převažuje šedé zbarvení, hlava a hruď jsou světle šedé. Na svrchní straně křídla je výrazný černý příčný středový pás na loketních letkách. Černé pruhy se nachází i na prvních třech ručních letkách, černá však není tak ostře ohraničená a je méně výrazná. Složený ocas je na svrchní i spodní straně světle šedý. Na rozevřeném ocasu jsou dvě světle šedá středová rýdovací pera, na každé straně (od středu k vnějšku) jsou následující dvě rýdovací pera šedá se čtyřmi černými příčnými pruhy a tři krajní rýdovací pera bílá se čtyřmi černo-hnědo-rezavými příčnými pruhy. Kostřec je bílý. Svrchní strana je trojbarevná: tmavě šedá svrchní strana těla a tmavě šedé svrchní malé a střední loketní krovky přecházejí do světle šedých loketních letek a velkých křídelních loketních a ručních krovek, které kontrastují se sedmi černými ručními letkami. Na spodní straně křídla jsou na loketních letkách dva černé pruhy a tmavě šedá koncová páska. U melanistických samců černé pruhy na letkách chybí. Spodina těla, kromě světle šedé hrudi a sedmi černých ručních letek na konci křídel, je bělavá. Břicho a oblast řitního otvoru jsou bílé s vtroušenými hnědorezavými pery, která vytvářejí hnědorezavé podélné skvrnění.

Dospělá samice

Dospělá samice je na svrchní straně hnědá (světlejší než juvenilní jedinci) s kontrastním bílým kostřecem a světle hnědorezavými středními křídelními krovkami (v loketní části křídla). Ocas je tmavě hnědý s příčnými černými pruhy. Rýdovací pera na jeho vnějších stranách přecházejí do šedobělavého zbarvení s tmavě hnědorezavými příčnými pruhy. Spodina je světlejší, ruční i loketní letky jsou bělavé s koncovými tmavě šedými špicemi a tmavě šedým příčným pruhováním (na ručních letkách včetně koncové pásky je viditelných 4–5 pruhů, na loketních letkách 3 pruhy). Všechny spodní křídelní krovky, břicho a hruď jsou bělavé s výrazným hnědorezavým podélným skvrněním. Na hlavě je typická bílohnědá maska, okolí oka je bíle ohraničené a kontrastuje s rozsáhlejší hnědou skvrnou na líci a hnědorezavě žíhaným temenem.

Jedinci ve 2. kalendářním roce

Samci ve 2. kalendářním roce, kteří se vracejí ze zimoviště v Africe (v tomto roce ještě u nás nehnízdí), se začínají zbarvením postupně podobat dospělým jedincům. Na hlavě, hřbetu, hrudi a křídelních krovkách vyrůstají nová světle šedá pera. Intenzivně pelichají zejména ruční letky a rýdovací pera. V průběhu června a července mají tito jedinci rýdovací pera již většinou vyměněná. Na svrchní straně křídel však stále převládá hnědé zbarvení. Spodina (hruď, břicho) a spodní strana křídel jsou dosti světlé, na křídelních krovkách, hrudi a břichu se začíná objevovat typické hnědorezavé skvrnění. Vyměněné letky jsou šedobílé s černým příčným pruhováním. Samice ve 2. kalendářním roce se podobají dospělým samicím, pouze na krku, hrudi a svrchní straně je přítomno větší množství černých pírek. Jednoznačným determinačním a charakteristickým znakem jsou nepřepelichané tmavě šedé loketní letky z juvenilního šatu.

Jedinci v 1. kalendářním roce

Jedinci v 1. kalendářním roce (juvenilní) mají křídla a ocas ve srovnání s dospělými ptáky zřetelně kratší. Svrchní strana na křídlech a hřbetu je celkově hnědočerná, silně kontrastuje s bílým kostřecem a převážně hnědorezavými svrchními malými a středními křídelními krovkami, hnědorezavou hlavou s typickou bílo-hnědo-černou maskou. Ruční část křídla je spíše hnědočerná, loketní letky jsou černé. Středová rýdovací (ocasní) pera jsou shora tmavě šedá a postupně k okraji na dalších perech přecházejí v hnědorezavou. Všechna rýdovací pera mají čtyři široké příčné pruhy, jejichž zbarvení je na dvou středových perech tmavě šedé a postupně k okraji přechází do hnědorezavé. Spodina – hrdlo, hruď, břicho a boky jsou hnědorezavé. Rezavé zbarvení je rovněž přítomné na spodní straně křídla na všech typech loketních a ramenních křídelních krovek. Na rozdíl od samice jsou všechny tyto partie bez skvrnění. Loketní letky jsou tmavě šedé, ruční letky (1.–6. RL) světle šedé nebo tmavě šedé (7.–10. RL) se čtyřmi řadami silných příčných tmavě šedých pruhů.

Určení v letu

Štíhlé tělo, dlouhá úzká křídla a dlouhý ocas vytvářejí typickou siluetu, která ve spojení s elegantností letu a lehkostí úderů křídel odlišuje motáka lužního od ostatních druhů motáků. Silueta motáka lužního vynikne zejména při srovnání s ostatními dravci v letu. Při dobrých pozorovacích zkušenostech lze motáka lužního dle těchto charakteristik určit až do vzdálenosti 1 km, kdy ale zanikají detailní znaky. Na velkou vzdálenost připomíná samice motáka lužního spíše poštolku obecnou než např. káni lesní a samec motáka lužního spíše racka chechtavého než např. motáka pochopa. Při dohledávání hnízdících párů v terénu je možné motáka lužního určit dalekohledem 10×50 na vzdálenost až 3 km, zřetelná je však pouze silueta a styl letu, mizí barvy a určení je intuitivní. Určitou pomůckou pro určení na hnízdišti na velké vzdálenosti je, že samec i samice intenzivně obhajují hnízdní teritorium a často útočí na ostatní přeletující dravce.

Určení sedícího jedince

V sedě (na zemi, vyvýšeném místě, stromě) vynikají dlouhá křídla, jejichž špice dosahují okrajů rýdovacích per. Během pelichání (např. u samců ve 2. kalendářním roce) mohou být špice křídel z důvodu chybějících letek kratší (Forsman 1999). Samci jsou celkově světle šedí s tmavěji zbarvenými křídly (tmavě šedé svrchní malé a střední loketní krovky) a s tmavě šedou svrchní stranou těla. Na složených loketních letkách je zřetelný černý pruh. Složené černé ruční letky tvoří dominantní černé zbarvení koncové části křídla. Hlava se jeví relativně malá, hruď je světle šedá, břicho bílé s hnědorezavým skvrněním. Samice je na svrchní straně a křídlech tmavě hnědá, částečně vynikají světle hnědá pera na svrchních křídelních krovkách. Hlava, hruď a břicho jsou bělavé s rozsáhlým silným hnědorezavým skvrněním. Na hlavě je typická maska – bílé zbarvení v okolí oka kontrastuje s tmavě hnědou lícní skvrnou a tmavě hnědě žíhaným temenem hlavy. Juvenilní jedinci jsou na svrchní straně (hřbet, křídla, ocas) černohnědí, na svrchních křídelních krovkách jsou černohnědí s četnými hnědorezavými lemy. Na spodině těla a spodních křídelních krovkách jsou převážně hnědorezaví, na rozdíl od dospělé samice jsou bez skvrnění. Letky a rýdovací pera jsou bělavá až šedobělavá s tmavě šedými příčnými pruhy. Maska na hlavě v okolí oka není tak kontrastní jako u dospělé samice.

Zdroj:

Poprach K., Kunstmüller I. & Veselý J. 2016: Moták lužní. TYTO, z. s., Nenakonice.